Zn.: Super babka, neotrávená

Na Sázavu jezdím často. Dnes jedu vlakem a hodinovou cestu hodlám proklimbat. Po chvíli se ozvou první kytarové akordy a slova známé táborové odrhovačky. Potichoučku si pobrukuju a sleduju ostatní spolucestující, kteří dávají zřetelně najevo, že je to velmi obtěžuje. Pak ale převáží vzpomínky z mládí a já se pomalu přidávám k partě výrostků. Po pár minutách už nevnímám, že hulákám na celé kolo, zpívám druhý hlas, chechtám se úplně nahlas a občas doplňuju slova v textu. Jen cítím, že mi je krásně. Vystupuju a mohutné ahoj a mávání z oken vlaku jen umocní  tento pocit, stejně jako poznámka jednoho z kluků. „Ty vole, to je super baba.“ Ale také nemohu neslyšet, že jsem bláznivá ženská, která nemá kouska rozumu. Zamrzí mě to, ale … jak moc mi záleží na mínění okolí?
Než vlak zmizel za zatáčkou, věděla jsem, že se nenechám nikým otrávit a že záleží jen na mě, co a jak přijímám. A tak se rozhoduju užít si dnes tu super babku.