Vzdor

Vaše dítě leží na zemi, kope a řve. Vzdor. A vy jste v tom úplně sama. Cítíte se jako ta nejhorší máma na světě a nevíte co s tím?

Malé děti neumějí ovládat své emoce. Nedovedou počkat. Chtějí všechno hned. Chtějí všechno zkusit samy a nezajímá je absence zkušeností. Velmi rychle si dokáží vynutit pozornost.

Reakce dospělých bývá dost rozmanitá. Cítíte stud, zahanbení, pocit selhání, provinilost … Ale také naprostá ztráta kontroly, zlost a křik, které většinou končí fyzickým atakem (jednoduchý tip, jak nastavit dětem hranici a v ní v klidu vytrvat, naleznete zde>>>). V emocionální bouři není nikdo vítězem.

Sama jsem tyto situace zažívala, věkový rozdíl mezi mými dětmi je osmnáct měsíců. Pocit, že jsem v tom sama nebyl zdaleka to nejhorší. Pohoršené pohledy a nevhodné komentáře cizích lidí byly nepříjemné, ale nijak jsem je neřešila. Ale obviňující postoj mého partnera a tchyně mě vždycky dorazil. Pro ně to bylo snadné. Děti viděli jen občas (táta večer po příchodu z práce, babička jednou za čas) a to si s nimi hráli a plně se jim věnovali. Dětem stačilo udělat ten kukuč a vždycky dostaly, co chtěly a hned.

Nechtěla jsem, aby se mé děti naučily manipulovat ostatními a samy se tak stávaly manipulovatelnými.

Boj s těmito postoji byl vyčerpávající.

Chtěla jsem své děti naučit,

— aby si uměly vhodným způsobem říci, co potřebují,

— aby přiměřeně reagovaly na odmítnutí,

— aby dokázaly odložit okamžité uspokojení.

Bylo to zkrátka důležité pro život. S odstupem mnoha let mohu říci, že tento boj jsem vyhrála. Moje děti nesnášejí manipulaci, podbízivost a pokrytectví. Stálo to za to.

Zdá se, že na dětský vzdor nefunguje nic. Už jste vyzkoušely mnoho metod, přečetly a nastudovaly, co kde bylo? Myslíte si, že se to musí jen přežít?

Nabízím dva jednoduché typy, jak zvládnout dětský vzdor, aby Vaše „ztráty“ byly co nejmenší:

— Vaše dítě se dožaduje pozornosti. Zapojte ho do běžných činností. Budete žehlit, uklízet, vařit s dítětem. Může mít svoji žehličku, nádobí, smetáček. Bude Vám pomáhat a hlavně se bude cítit důležité a prospěšné. Za pomoc ho vždy POCHVALTE.

— Dítě je plně zabrané do hry a Vy potřebujete jít nakoupit nebo něco zařídit? Potomkovi PŘEDEM oznamte, co se chystá, co potřebujete a POŽÁDEJTE DÍTĚ O SPOLUPRÁCI. Ujistěte se, že Vás VNÍMÁ, například jděte k němu, dřepněte si na jeho úroveň, dotkněte se ho. Případně požadavek zopakujte. Na plánovanou činnost by se dítě mělo těšit. Opět pamatujte poté ODMĚNIT i malého pomocníka.

S dítětem zkrátka komunikujeme a jednáme jako s ROVNOCENNÝM partnerem. Přesto se stane, že SE DÍTĚ DOSTANE DO AFEKTU. Na veřejnosti nezbývá, než dítě popadnout a „vypadnout“.

Doma nechte záchvat proběhnout. Čím víc pozornosti tomu budete věnovat, tím to bude horší. Pro dítě je nejdůležitější vědět, že ho milujete i tak:

— Stručně instruujeme potomka, co má dělat (\"až se uklidníš, přijď\") a odejdeme z místnosti, ve které se divadlo odehrává.

— Dveře VŽDY NECHÁME OTEVŘENÉ, to aby děťátko mělo jistotu, že z toho existuje cesta ven

— Když přijde, pochválíme ho (za to, že přišlo).

— Čas na výchovnou lekci je teprve tehdy, když je dítě v klidu. Žádné dlouhé přednášky. Jasně, stručně. „Nelíbilo se mi, co jsi v pokojíčku dělal. Vždycky, když budeš něco chtít, nebo potřebovat, tak přijď a vyřešíme to.“

Za projevené emoce je NIKDY NETRESTÁME („zlobíš, nemám tě ráda, kde je ta moje hodná holčička, budu tě mít ráda, až …“).

Období dětského vzdoru, kdy dítě odmítá úplně všechno a dožaduje se pozornosti, je vývojově NORMÁLNÍ etapa v jeho životě. Průběh a intenzitu ovlivňuje vrozený temperament dítěte, ale i postoje dospělých.

To, že dítě prochází obdobím negativismu NEZNAMENÁ, že jste ŠPATNÍ RODIČE.

Pro dítě je důležité, aby dokázalo emoce uvolnit.

Zabráníme-li tomu, naučí se je potlačovat, popírat.

Nahromaděné emoce se později projeví buď jako sklon k depresím nebo stupňující se agresivita (záleží na naturelu dítěte). Neprojevené emoce mají ničivý vliv na sebevědomí.

Stačí pár slov jako je ROZUMÍM TI, CHÁPU TĚ. Neodsuzujte dítě, za to, jaké je. Jednoduše mu řekněte, že to, jak se chová, co dělá, není správné a nelíbí se Vám to.

Ukážete mu tak cestu. Postupně se naučí

— respektovat rodiče,

— ovládat svoje emoce,

— odložit okamžité uspokojení,

— naučí se říci si o pomoc,

— a to nejdůležitější – říkat NE vhodným způsobem a přijímat a respektovat NE bez pocitů selhání a provinilosti.

Máte-li i Vy trampoty s dětmi, neváhejte se na mne obrátit: jaromira@jaromirapechova.cz
Možná Vás až udiví, co vše je možné změnit. A jak se Vám uleví. Mívám z toho velkou radost. Jak konzultace probíhá, je popsáno zde >>>