Třetí to jistí

Od malička vstřebáváme číslo tři jako něco magického, kouzelného. Říkává se do třetice všeho dobrého. A také slýcháváme, že když se něco nedaří, tak to přijde třikrát za sebou. Král mívá obvykle tři dcery. Dvě jsou všelijaké, ta třetí je moudrá, krásná, chytrá. Z bratrů je ten třetí nejmoudřejší, nejstatečnější. A ty dva pošetilé bratry obvykle zachraňuje. Zkrátka ten třetí to jistí. Třetí sudička v pohádce také napravuje zlý osud a ukazuje další cestu.

Když jsem jako malá nechtěla splnit nějaký pokyn nebo příkaz, tak mi máma říkala „počítám do tří“. Věděla jsem, že pak bude zle a měla opravdový strach, tak jsem se raději podvolila a nikdy to nenechala dojít až k té trojce. Přišla jsem tak o možnost zjistit, co by pak nastalo.

A tak to bylo podle tohoto vzorce hop nebo trop. Černá, bílá. Buď dobře, nebo špatně. Vždycky hlavou. Rozumové důvody a argumenty jsou přece přehledné, jasné. I když se někdy objevily pochybnosti o správnosti rozhodnutí nebo obavy z případných následků, daly se snadno zaplašit.

Okolí na to reagovalo po svém. Buď jsem byla upřímná, rovná, rozumná, pravdomluvná nebo dominantní, panovačná, příliš sebevědomá, neústupná, nekompromisní. Nic mezi tím. Žádná další varianta.

Přicházely ke mně „dobré rady“ a naznačovaly stále to samé. Zkus to zbrzdit, počkej, promysli si to, získej víc informací, než to uděláš, podívej se na to z jiného úhlu. Někdy je potřeba ustoupit, počkat nebo to vůbec neřešit a nechat to vyšumět. Nic přece není jen černé nebo bílé. Mezi tím je celá škála barev. Můžeš si z nich  vybrat, ale to předpokládá, že si to dovolíš.

Je potřeba se postavit se svému strachu z dětství. Zjistit, co se bude dít, když to nechám dojít až k té trojce.

Zavírám oči, plynule pomalu dýchám a představuji si, jaké to je, dát prostor dalším možnostem. Přicházejí v podobě obrazů, situací, lidí a napovídají jak dál. Zjišťuji, že se cítím skvěle, když je využiju. Objevuji, že většina věcí jde pak docela snadno a lehce. Cítím, že když si dovolím třetí možnost, nestane se nic, z čeho bych měla mít strach. Intenzivně vnímám, jak se změnily reakce okolí. Tak k čemu je ten vzorec z dětství?

Je dobré počkat na tu třetí. Je zkrátka moudrá, statečná, zachraňuje to pošetilé, ukazuje jinou cestu, napravuje zlý osud. Ověřila jsem si, že takhle to nechodí jenom v pohádkách.