Otevřeně

Zuzka chodí do druhé třídy. Je šikovná a družná. Umí se vlichotit. Přitulí se a hodí návnadu. Něco hezkého, pochvalu nebo tak. A ten druhý se většinou chytí a je rád.

Zuzka nosí shrbená záda. Má předsunutá vytažená ramena. A vrchol zad nahoře zaoblený, jako pejsek se srstí u krku naježenou napětím. Pohybuje se jakoby bokem, druhého si drží při straně.
Zkrátka vypadá to, jako by si tam u sebe něco schovávala.

Někdy vystřelí šíp. Člověk to nečeká, je od ní zvyklý na vlichocení. Vystřelí šíp a stáhne se do té své ulity. To já nic. Ze své ulity pak pozoruje, co ten druhý s tím šípem dělá. Sem tam vystrčí růžky a hlasitě komentuje vytahování šípu či šípem jakoby náhodou více v ráně zatřepe. Pozoruje a vypadá to, že jí ta zoufalá reakce druhých těší. Vždyť ona nic.
Au.

Paní učitelka o třídní schůzce oslovila maminku. Je nejvyšší čas změnit postoj, jinak Zuzka může být křivá.
Otevřít ta ramena.
Otevřít se.
Otevřeně.

Maminka byla milá a družná. A najednou jakoby mimochodem vyslala šíp “a co Vy tak asi víte o správném držení zad?” Paní učitelka zbystřila, ale nedala se odradit, chtěla Zuzce pomoci.
Den nato Zuzka zasypávala paní učitelku pozornostmi.
Týden nato maminka napsala paní učitelce vytýkavý emailový dopis.
Den nato Zuzka zasypávala paní učitelku šípy.

Je nejvyšší čas ….
Co s tím?
(mt)