Ty nebudeš lepší než já

Byla fakt dobrá. Její jídlo prostě chutnalo. V téhle náročné hře si už získala náskok. Když se rozhodla jít do rizika, tak bojovala a pak se odrazila od svých chyb. Když se rozhodla držet tradice, stoupla si do pozadí a ochutnávala pečlivě každý krok.

Dostala se do střetů. Poučila se – o druhých už jen dobře. Hlídala si to své a jim do toho moc nemluvila. Když váhala, zeptala se, přikývla, zvážila to a zařídila se mlčky podle toho, jak to cítila. Občas vlídnou otázkou nabídla alternativu a když ne, tak tedy ne, jak chceš.

Mezitím její umění vzkvétalo.

Ostatní to děsilo. Fakt umí vařit. A umí bojovat. Hledí si svého a ostatním do ničeho nemluví. Těžko ji na něčem načapat.

Ti již vyřazení z boje se houfovali za těmi slabšími, co stále zůstávali ve hře – tenhle ji snad porazí, když jsem to nedokázal já. Skandovali, pískali. Byla čím dál víc sama. Na špičce holt fouká.

“Ona to asi vyhraje. Tak to tedy ne. Udělám jí pár naschválů a víte co?, ona nic!, jde si dál za svým hlava nehlava. Je prostě bezohledná, už se vidí na bedně. To jí nedaruju. A ty její otázky (předvádí kňouravým hlasem), co si jako o sobě myslí? Kdyby nepostoupila, byl bych radši, ostatní jsou slabší než ona a lépe je porazím.”

Jsi v něčem dobrý? Hledíš si svého a když nevíš, optáš se? Druhým nic necpeš a jsi k nim laskavý? Stává se Ti, že Tvé skutky jsou interpretovány jinak – podsouvá se jim špatný motiv, dává se jim jiné zabarvení, intonace?

“Ty nebudeš lepší než já”. Smutné, vím. A co s tím naděláš? Můžeš se jim zavděčovat, nebo můžeš odejít, odstoupit, můžeš udělat cokoli, co by se jim v tu chvíli zalíbilo – a komu to pomůže? Budeš z nich pak mít opravdové přátele, budou o Tobě mluvit lépe i za Tvými zády?

Jen jim Tvá síla začne sloužit.

A co tedy?

No prostě mávnout nad tím rukou, jářku však “mezi tím Tvé umění vzkvétalo”.

(mt)