Máš to těžký, viď, ale Ty si s tím poradíš

Stěžuje si Kateřina: “Synovi nejde učení. A to je teprve v první třídě, co s ním bude dál? Jdu mu s tím pomoct, vysvětluju mu to, v klidu, pak míň v klidu, pak už to se mnou třese, to vidí manžel, tak mě vystřídá a nakonec jde taky do vývrtky. Syn nad tím dobu sedí a nic, nechápe to, brečí. Já už si nevím rady.”
Jaromíra: “Máš to moc těžký, viď?“ “Určitě si s tím poradíš!”
“Myslíš?” ožije Kateřina.

“Víš, Kačenko, jakmile se dítě s něčím trápí, je to pro něj zátěžová situace. A v ní nefunguje nic – slibování, vyčítání, trestání. Tam funguje jediná věc: účastně říct “Máš to moc těžký, viď?” A myslet to vážně. A můžeš dodat “Věřím, že Ty si s tím určitě poradíš!” Pochopení a důvěra uvolní v dítěti to zaseklé místo a uvidíš, že to půjde.”
Zpráva od Kateřiny druhý den: “Funguje to! Na Honzíka i na Honzu!”

(mt)