Má svou hlavu, kdo?

Daniel je velmi živý, neposedný kluk. Hlavu má plnou nápadů, ale většinou žádný nedovede do konce. Své aktivity dokáže neuvěřitelně rychle střídat. Ne všechno, co vymyslí, lze realizovat. Objevují se i zdraví nebezpečná řešení. Má svou hlavu, rád řeší věci po svém. Nesnáší jakákoliv omezení, nařízení, zákazy. Nedovede se přidat ke hře ostatních dětí, naopak velmi rychle opanuje pole, hru určuje a diriguje. Ostatní děti ho odhánějí nebo opouštějí. Daniel je z toho velmi nešťastný a odmítání ostatních dětí snáší velice těžce. Proto se začíná upínat spíše k dospělým.
Problémové chování  opakovaně  řeším s jeho rodiči. Poslednímu rozhovoru je přítomna maminka i Daniel. Rozhovor vede tatínek, nekompromisně prosazuje svůj názor, odmítá vidět problémy svého syna z jiného úhlu, obviňuje ze vzniklých potíží manželku, prarodiče i mě. Odmítá spolupracovat a odmítá i jakoukoliv formu pomoci. V průběhu rozhovoru je Daniel je velmi netrpělivý, dožaduje se otcovy pozornosti, neustále  nás přerušuje.
Táta syna po chvíli důrazně okřikne:“Tak už konečně přestaň, tady si stoupni, neotravuj a počkej, až ta hlava vyvětrá!“ Daniel se na otce překvapeně podívá a ptá se: “Která hlava, táto, tvoje nebo moje?“