Mám plnou hlavu jednoho pracovního problému. Dokola zvažuji, jestli je můj cíl správný, jestli jsem zvolila správný postup. Koukám všude okolo, co mému řešení kdo řekne a jak bude reagovat, kdo bude nebo nebude na mé straně, mám obavy o výsledek.
Velmi časně ráno procházím úplně prázdným nádražním podchodem. Uprostřed něj stojí dva kluci, sotva odrostlí pubertálním pupínkům. Jeden z nich stojí levou nohou na skateboardu a důrazně vysvětluje kamarádovi:
„Když se odrazíš, musíš stát rovně a koukat před sebe. Je to děsně důležitý. Když to uděláš jinak, vyhodíš si těžiště z rovnováhy a rozbiješ si hubu, jasný?“
Přesně to jsem potřebovala slyšet. Díky, kluci!