Zachránit ptáčka a získat tak mnohem víc

Šly jsme tehdy s Lucinkou do pekárny. Už zdálky jsme viděly, jak lidé cosi na chodníku překračují. Ležel tam malý ptáček, trochu větší než vrabec. „Maminko, podívej, ptáček!“

„Ukažte! No, ten tu dlouho nevydrží. Sežere ho kočka nebo ho lidé ušlapou!“ obešla nález jakási zvědavá paní.

"Neboj, ptáčku, pomůžeme. Lucinko, prosím, půjčíš mi svou čepičku?"

zachráněný ptáček budníček větší

Skláním se nad ptáčkem a vytahuji telefon, volám veterináře. „No, to nepůjde, my ptáky nevedeme, musíte s ním zajet někam jinam!“ „Vy mi nerozumíte, ten ptáček je v akutní nouzi, leží tu bez dechu, potřebuje okamžitou pomoc, až se probere, zavezu ho kamkoli, teď převoz patrně nevydrží!“ Neboj ptáčku, nedám tě.

V záchranné stanici Hustlík

„Lucinko, musíme ptáčkovi pomoct. Zaneseme ho k doktorovi pro zvířátka.“ Dvouleté dítě klopýtá a švitoří: „Zachráníme ho, mami, musíme ptáčka zachránit!“

„A kdy si pro něj zase přijdete?! Přijdete?“ s obavou přebírají na veterině ptáčka . „Jistě, za hodinu jsme tu, mezitím zavolám na záchrannou stanici.“ Syn se vrátil ze školy, a na záchranné stanici Huslíku nás již čekají. Ptáček se probral a usilovně se snaží dostat z veterinární klece. „Ptáčku, už jsme tu.“ Na můj hlas se zklidní a nechá se opět vložit do čepičky.

Vyrážíme autem na Poděbrady. Cestou mluvím, ať zní můj hlas. Ptáček je klidný, syn nadnáší čepičku. Vítá nás zkušený ornitolog. Důkladně ptáčka prohlédne. Ani škrábnutí. „Je to Budníček větší. Víte, oni teď táhnou a nad většími městy někdy ztratí orientaci. Je v pořádku, jen vysílený. Dobře, že jste ho přinesli! Teď si odpočine a nají. Ráno zavolejte.“ Druhý den voláme na stanici, Lucinka ani nedýchá. „Zrovna jsem na Vás myslel! Budníček je v pořádku, před pár minutami jsem ho vypustil. Chvilku nade mnou kroužil a pak zamířil k jihu!“ Děkujeme!

Zpětně si uvědomuji, jak moc tento zážitek pro mé dítě znamená:

Jak velikou radost má dcerka z toho, že zachránila ptáčka. Je to nesmazatelný zážitek.
A co víc, dcerka už ví, že je v její moci změnit osud živé bytosti.
A do třetice, že je pro ni důležité, či přímo "samozřejmé", pomoci, nezavírat oči. Máme rádi přírodu a děláme, co říkáme.

Vždyť kolikrát tápeme, zda máme tu moc změnit (i svůj) osud? Můžeme a stojí to za to!

Naším přítelem je teď budníček větší, německy volně přeloženo „skřivan z rákosí„. Momentálně na dovolené, z jara jej čekáme zpět.

-mt-

PS: Kdysi jsem vyřezala tuto misku, na dně se objevil ptáček. Ta peříčka od budníčka zůstala Lucince v čepičce.

Do našich životů vnáším kouzlo pohádek a paralel a s nimi pochopení, co s tím a kudy dál. Vytvářím také tyto webové stránky pro mou maminku Mgr. Jaromíru Pechovou (kineziologie pro děti a dospělé). Mé sebepoznávací pohádky naleznete na zlatepohadky.cz a koučovací paralely na etologierizeni.cz