Omílání

Sedí proti mně a zdá se, že pozorně sleduje výklad. Je od pohledu velmi milá a příjemná. Celou přednášku žvýká. Pravidelný pohyb spodní čelisti mě znervózňuje, rozčiluje a hlavně odvádí pozornost od tématu, které přednáším.

Snažím se koukat jinam, najít si někoho, na koho se soustředím. Nedaří se mi to a moje napětí se pomalu stupňuje. Ona se na mě dívá velmi povzbudivě, usmívá se, přikyvuje na souhlas, ale nepřetržitě ŽVÝKÁ! Začínám přemýšlet o tom, že jí to řeknu. Zkrátka přeruším výklad a … A co? Usilovně se snažím soustředit. Cítím, jak začínám být křečovitá. Nutně potřebuji udělat přestávku.

Po přestávce je naplánován blok dotazů od posluchačů. Vím zcela jistě, že to dám bez problémů. Zkrátka  se budu tazateli dívat do očí a odpovídat na konkrétní dotaz. Druhá část vyšla skvěle. Všichni odcházeli spokojeni a těšily mne jejich pozitivní ohlasy.

Po skončení akce mne vyhledala. Po chvilce nadšeného děkování si nesměle dovolila požádat o pomoc. Prý neustále dokola přemýšlí, jak vyřešit …, nemůže se na nic jiného soustředit, bývá nervózní, napjatá, podrážděná. Snaží se najít si nějakou jinou činnost, aby na to nemyslela, ale nedaří se jí to. Ani v noci jí to nedá spát. Je to pořád dokola.

Těším se na její návštěvu. Zkrátka budu se jí dívat do očí. Jen doufám, že přijde bez žvýkačky.