Zastírané skvrny

Zase se objevily. Tentokrát je jich nějak víc. Ale snad zase samy zmizí, jako ty předtím. Je to k uzoufání. Někdy se objeví sem tam nějaká, ale tohle už je dost. Prý je to následek silných léků, co užívám, zatěžují játra, ale nesmím s tím přestat. Někdy se marně utěšuju, že vlastně ty malé skvrnky mám na břiše a nejsou vidět, raději je nikomu neukazuju, tak co. Jenže já o nich vím.

Ale já jsem přišla vlastně kvůli něčemu jinému. Nedávno jsem se rozvedla. Po mnohaletém manželství jsem se rozhodla, že už dál nebudu snášet to neustálé ponižování, situace, kdy ať udělám cokoliv, je to stejně špatně, chvíle, ve kterých mi dával najevo, že si nezasloužím nic dobrého, protože jsem…..

Snášela jsem to mnoho let, kvůli dětem a tak. Pak se objevily velké psychické problémy. Když mě doktoři dali do pořádku, tak se zase objevily ty skvrnky na břiše. Čím jsem si to zasloužila?

Často myslím na mámu. Měla to moc těžké. Táta se k ní choval opravdu hrozně. Intenzivně jsem to začala vnímat tak kolem čtrnácti. Tvrdila, že se s tím nedá nic dělat, prý to musí vydržet. Ženská nosí zástěru, aby to všechno přikryla. Mlčela a trpěla, prý hlavně kvůli nám dětem, taky co by dělala, kam by šla. Bylo mi jí opravdu líto. My děti jsme stály při ní, dělaly jsme všechno proto, aby s námi byla spokojená. Tátovi jsme nikdy nesměly odporovat, spíš jsme se snažily ho nějak vytěsnit a vyhnout se mu.

Procházíme s paní Zdenou dlouhou cestu od jejího dospívání, na povrch vyplouvají po desítky let zakazované pocity bezmoci a potlačovaného vzteku. Zatlačeného tak hluboko, že převládá prázdnota a neschopnost cokoliv cítit. A hlavně přesvědčení, že to musí vydržet, všechno strpět, protože si nezaslouží … .

Postupně objevujeme shodné rysy v chování jejího otce i manžela. Ta shoda je až těžko uvěřitelná. Vztahové problémy  v manželství a jejich řešení jsou jako přes kopírák, přesně podle převzatého vzorce od matky.

Není snadné se s tím vypořádat, přijmout to. Jak má opustit všechno to, co bylo dosud součástí její identity. Co bude dál?

Původní obavy a pocity bezmoci a vzteku se mění na odhodlání a víru, že to dokáže změnit. Je potřeba odhodit máminu zástěru, odpustit oběma rodičům i sobě a jít dál. A cítit.  Přiznat svým pocitům legitimitu, dovolit si … .