Laskavý sad

Stála na pusté planině. Kam oči dohlédly jen pláň s ostrým větrem. Kdysi tu bývaly stromy, krásné platany, vznešené cedry, laskavé jabloně, jemné meruňky. A ano, tamhle stával členitý statný ořech, schovávala se v jeho stínu a laskala tu krajinu. Vše je srovnáno se zemí. Uprostřed té pláně se na grilu točilo napíchnuté prase. Velký vepř. Už docela dost propečený. Gril jím pomalu rytmycky otáčel nad udržovaným ohněm. Byl to neskutečný výjev, opékané celé prase uprostřed hučící prázdnoty. Kde se tu vzalo?

To je moje krajina. Jsem si jistá, poznávám ji. Cítím ji pod chodidly. Bývala plná vůní, zvuků, ševelení. Oplývala hojností. Dávala každému, kdo co potřeboval. Rozdala se. Začali si brát sami. Začali si ji nárokovat. Chtěli víc a víc. Brali to braní za samozřejmé. Nestarali se, není jejich, oni jen berou.

Aha, ten vepřík není můj. Nedokážu snést zvířecí bolest. To si ho tu někdo nechal, vím už kdo, postarej se, ty to dobře umíš a máš tu na to vhodné místo. Nechal ho tu a frnk. A já se tu teď starám o něco, co není moje a co bych sama nesnesla, ale pro druhého to snesu! A ten mě chodí občas kontrolovat, jak je o to jeho prase postaráno. Pak zkritizuje můj výkon a prase si odnese kamsi na hostinu, možná mě ani nepozve a možná ano, ale to já odmítnu, já prasátko nejím, nemohu.

A jsem tu sama, však už není co brát a kontrola, jak se starám o to cizí, chodí sporadicky, však se starám dobře, stačí mi semtam dát pár pokynů, to abych věděla, kdo je kdo.

Tak toto je teď „mé doma“. Aha. No, to jsem dopadla, jsem na mezi, na mizině, navíc s cizím kancem.

Tak a co s tím teď udělám?

Tu máš to prase, odvez si ho. Nelíbí se Ti to? Tak mi příště nic takového už nesvěřuj. Já Ti také do obýváku necpu svou dogu, ať se postaráš. A krajina? Když někoho pozvete na návštěvu, tak nečekáte, že Vám vyplení byt. Takže kdo si sám bere, toho už dál nepustím. A také přestávám rozdávat své skříně, parkety a lustry. Ráda dám potřebnému to, o co si řekne a co dát mohu a dát chci. Mám právo říct „ne, ten gauč Ti nedám. Jak jinak Ti mohu pomoci? A co pro sebe uděláš Ty sám?“

Jsem na dně. Dole. Na zemi.

Cítím ji, jak tepe. Začnu sázet. Svůj sad. Své doma.

(mt)